Jak píšu

Moje zásady:

• nepíšu trýznivě, oslavuji život

• netvořím podle vzoru "jak napsat smuteční řeč"

• čím více toho od vás vím, tím lépe mohu vystihnout podstatu vašeho blízkého

• pokud se na vyprávění o zesnulém a korekcích řeči podílí více lidí, právo konečného veta má ten, kdo řeč objednal (někdy se nejde zavděčit všem a je nutné řeč dokončit)

Umím napsat i klasickou pohřební řeč, ale ty mě netěší. Tvůrců tradičních řečí najdete povícero a můžete i použít vzorové šablony, s kterými zvládnete projev svépomocí.

Ráda vynechávám vítání smutečních hostů, obsah sestavený jen z pracovních úspěchů a projevů smutku, stejně jako závěrečnou formulku "čest jeho památce" nebo "odpočívej v pokoji".

Řeč tvořím na míru člověku, se kterým se loučíte. Vykresluji jeho charakter, specifika i životní přesvědčení, vkládám milé historky. Hledám linky mezi koníčky a povahou, osobními motty či přístupy k věcem nebo zážitkům.

Vše, co mi řeknete, si zapíši, nově pospojuji a na příkladech ilustruji. Zamyslím se, v jakém duchu se celá řeč ponese, čím začne a čím skončí, což považuji za nejstěžejnější.

Neoplakávám smrt, oslavuji život. U každého přesně tak, jak žil, jak si ho pamatujete. Nebojím se ani humoru, hlášek z oblíbených filmů nebo nespisovných či přímo vulgárních výrazů, pokud k vašemu blízkému patřily. Nedržím se oficiálních mantinelů a k řeči přistupuji jako k literárnímu dílu, které si zaslouží kapku kreativity.